Na břehu jezera Swiftcurrent Lake v nádhené přírodě americké Montany jsem zažil nejkrásnější bouřku v životě. Možná proto, že blesky létaly daleko ode mě a kromě deště tak nebyl nejmenší důvod brát nohy na ramena a utíkat do bezpečí. Přes hladinu jezera se mi naskytla parádní podívaná, kterou mi příroda dala jasně najevo, kdo je ve zdejších horách pánem.
„Jako malého mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, zjistil jsem, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Možná proto, že vím, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“